farní listy ze slavnosti TĚLA A KRVE PÁNĚ - aktuální 

Celý soubor ke stažení ZDE.

TÝDEN OD 26. 6. do 3. 7. 2022

 

SVÁTKY V TÝDNU:

úterý: památka sv. Ireneje, biskupa a mučedníka (II. stol.)

středa: slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů – hlavních patronů brněnské

 

bohoslužby Dolní bojanovice

 

Oznámení DOLNÍ BOJANOVICE

 

PŘÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ:

úterý: 18:30-19:00 (o. V. Ventura);

čtvrtek: 16:30-17:30 (o. J. Pohanka, o. Petr); dále 19:30-21:30 (o. Josef, o. Pavel Fatěna, o. Petr);

pátek: 15:30- 17:00;

sobota: 6:00-6:30. 

 

neděle

čtvrtek 30. 6. v 18:00 – za  rodinu Lekavou a Půčkovu a za duše v očistci

pátek1. 7. v 17:30 – na dobrý úmysl   (od 15 hodin tichá adorace)

neděle 3. 7. v 8:30  – za + Annu a Miroslava Hradilovy a za živou i + rodinu

 

OZNÁMENÍ JOSEFOV

- Příležitost ke svátosti smíření budeve čtvrtek přede mší sv. a při mši sv. (o. J. Pohanka).

- Ve čtvrtek při mši svaté přijme křest paní Radka Pospíšilová.

- V pátek od 15 hodin jste zváni do kostela k tiché adoraci.

- V pátek po mši svaté (od 18 hodin) bude o. Petr zapisovat mešní úmysly na III. čtvrtletí.

  

BOŽÍ SLOVO NA TÝDEN:

 

Texty této neděle (13. v mezidobí):

1. čt.: 1 Král 19,16b.19-21 Elizeus vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!" Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal." Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

 

2. čt.: Gal 5,1.13-18 Byli jste povoláni ke svobodě.

Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe.' Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

 

ev.: Lk 9,51-62 Pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.

Když se přibližovala doba, kdy měl být (Ježíš) vzat (vzhůru), pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale (Samaritáni) ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?" On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš." Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!" On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce." Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!" A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou." Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."

 

Samařská vesnice se stala úžasným obrazem. Mnohokrát v dějinách křesťanů se znovu a znovu ptáme: Nemáme seslat oheň a „hříšné místo" zničit? Ale Ježíš takto nejedná. Ba co více, učedníky napomenul! S touto zkušeností se teprve sami sebe ptáme, zda chceme jít s Kristem a za Kristem. Asi každý se opatrně poohlíží po jistotách, které má. Vzdát se jich? Bůh nechce člověku sebrat vše, co má. Často naopak žehná našemu rozvoji. A přece ti, kdo jsou svázáni „jistotami" svého stavu, jen těžko budou svobodní pro následování Krista a možná ani pro život ve svobodě.

 

Texty ze slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - příští neděle (na „hrubé“ mši sv.):

1. čt.: Ez 34,11-16 Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek.

Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Vyvedu je z národů a přivedu je do jejich vlasti...“

 

2. čt.: Řím 5,5-11 Bůh dokazuje svou lásku k nám.

Naděje neklame: Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu... A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

 

ev.: Lk 15,3-7 Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.

Ježíš pověděl farizeům a učitelům Zákona toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti, kteří obrácení nepotřebují.“

 

Texty příští neděle (14. neděle v mezidobí):

1. čt.: Iz 66,10-14c  Hle, přivalím na něj blaho jako řeku.

Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“

 

2. čt.:.Gal 6,14-18  Na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.

Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.

 

ev.: Lk 10,1-12.17-20  Váš pokoj na něm spočine.

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků. Poslal je před sebou po dvou do všech míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám… Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’…“ Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu... Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

 

Ježíš nedává učedníkům seznam věcí, které si mají zabalit s sebou, když jdou na misii. Co jsou ty zásadní skutečnosti, které misionář potřebuje pro svoji práci? Nezamluvit svůj úkol (pozdravovat se s kdekým), nést pokoj a nikoli prokletí, být pokorní. Úkolem je přinést Boží království, nikoli poučky, úkoly či strach z Boha. A přestože byli učedníci nezkušení, přineslo jejich počínání ovoce. Možná právě toto je zásadní: Tak často se bojíme mluvit o své víře! Když se ale s pokorou a odevzdaností pustíme do díla, zjistíme, že jde o Bohem požehnanou a skvělou zkušenost.