farní listy z 27. neděle v mezidobí - aktuální 

Celý soubor ke stažení ZDE.

 

TÝDEN OD 2. 10. do 9. 10. 2022

SVÁTKY V TÝDNU:

úterý: památka sv. Františka z Assisi

pátek: památka sv. Panny Marie Růžencové

 

bohoslužby Dolní bojanovice

 

Oznámení DOLNÍ BOJANOVICE

 

PŘÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ před 1. pátkem:

úterý: 15:00 – děti po 1. svatém přijímání; dále 17:30-18:00;

čtvrtek: 19:30-21:30 (o. Josef Pohanka, o. Pavel Fatěna, o. Petr);

pátek: 15:30-16:15; dále 17:30-18:00; také před ostatními mšemi svatými.

 

neděle

neděle 2. 10. v 8:30  – za + Vojtěcha Pospíšila, rodiče a za živou rodinu

čtvrtek 6. 10. v 18:00 – za + Petra Nesvadbu, manželku, syna a za živou i + rodinu

pátek 7. 10. v 16:30  – za Ladislava Mrláka, manžeku a za živou rodinu

neděle 9. 10. v 8:30  – za Boží požehnání a ochranu pro naši obec (240. výročí založení)

 

OZNÁMENÍ JOSEFOV

- Říjnové pobožnosti se budou konat v neděli ve 14 hodin a ve všední dny v 18 hodin.

- Příležitost ke sv. smíření před 1. pátkem bude ve čtvrtek přede mší sv. a při mši sv. (o. Josef Pohanka).

- V pátek přibližně od 15 hodin do mše svaté bude v kostele tichá adorace.

 

BOŽÍ SLOVO NA TÝDEN:

 

Texty této neděle (27. neděle v mezidobí):

1. čt.: Hab 1,2-3; 2,2-4 Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, – ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ – ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Můžeš se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozmáhá se svár. Tu mi Hospodin odpověděl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

 

2. čt.: 2 Tim 1,6-8.13-14 Nestyď se veřejně vyznávat našeho Pána.

     Vybízím tě: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani se nestyď za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

 

ev.: Lk 17,5-10 Kdybyste měli víru..

Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‘Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!’, poslechla by vás. Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‘Hned pojď a sedni si ke stolu’? Spíše mu přece řekne: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst ty.’ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’

 

Nemalá část evangelia se skládá z drobných výroků, které autoři poskládali v různém pořadí a vložili do textu. Tak si počíná i svatý Lukáš. Výrok o víře šokuje. Copak apoštolové nenásledují Krista, protože v něj uvěřili? Pán naznačuje, že o víru je třeba se opřít. Vložit důvěru do toho, co jsme vírou přijali. Nikdo by neporoučel stromu, aby se přesadil. Rozumově ví, že to je nesmysl. Pokud ale víra vede člověka ke krokům, které jsou za hranou běžné zkušenosti, je třeba ji brát vážně. Je třeba rozvažovat na jedné straně s velkou pokorou služebníků, kteří si Boha váží, a na druhé straně s důvěrou dítěte, které spoléhá na Nebeského Otce. Pán tedy necílí na nesmyslné či pomatené jednání. Ale poukazuje na ochotu opřít se o víru, protože víra zmůže velmi mnoho.

 

Texty příští neděle (28. neděle v mezidobí):

1. čt.: 2 Král 5, 14-17 Náman se vrátil k Božímu muži a vyznal Pána.

Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý. Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem a řekl: „Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka.“ Elizeus odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!“ Náman pak řekl: „Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu.“

 

2. čt.: 2 Tim 2,8-13 Když vytrváme, budeme s Kristem kralovat.

Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Ježíše Krista. Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.

 

ev.: Lk 17,11-19 Nikdo se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec.

Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí. Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl Ježíšovi k nohám a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

 

Komu Ježíš klade otázky dnešní evangelijní perikopy? Samaritánovi, kterého uzdravil? Anebo učedníkům? Bůh má moc konat zázraky, vstupovat do lidské bídy a proměnit ji. Ale my často Boží zázraky bereme jako samozřejmost, anebo je vůbec nevidíme. Text prvního čtení i evangelia zpochybňuje samozřejmost, s jakou vnímáme hojnost, zdraví i skutečnost života. Nevidět dárce a neděkovat za získávané dary ochromuje. Nevděčnost je projevem pohrdání vůči dárci. Stačí tak málo: vidět Boží dary a děkovat za ně.