farní listy z 2. neděle postní - aktuální 

Celý soubor ke stažení ZDE.

TÝDEN OD 28. 2. do 7. 3. 2021

 

SVÁTKY V TÝDNU:

---

 

bohoslužby Dolní bojanovice

Oznámení DOLNÍ BOJANOVICE

 

DÍKY ZA VAŠE PŘÍSPĚVKY PRO POTŘEBY FARNOSTI. ČÍSLO FARNÍHO ÚČTU: 1440477309/0800.
MŮŽETE PŘISPÍVAT TÉŽ DO POKLADNIČKY ZA LAVICEMI (U STOLEČKU).

 

PODÁVÁNÍ SVATÉHO PŘIJÍMÁNÍ V KOSTELE:

neděle: v 9:00, po „desáté“ mši sv. (pouze příchozí do 5 minut!), dále: 13:30, 14:15, 15:00, 17:00, 18:00;

pondělí a sobota: po ranní mši sv., a v 17:00;

úterý, středa a pátek: v 8:00, v 17:00 a po večerní mši sv.;

čtvrtek: ranní mši sv., v 17:00 a po adoraci.

Při sv. přijímání zachovávejte potřebné rozestupy. Využijte aspoň jedenkrát za týden některou z těchto příležitostí. 

 

PŘÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ před 1. pátkem: 

úterý: 17:30-18:00;

středa: 17:00-18:00;

čtvrtek: 16:30-17:30 (o. Josef Pohanka, o. Petr); dále 19:15 – 20:45 (o. Josef Pohanka, o. Štěpán Trčka, o. Petr);

pátek:15:30-16:15;

sobota: 6:30-7:00.

neděle

- V kostele může být nadále současně maximálně 45 lidí. Prosím, aby na středeční a páteční mši svatou přišli pouze ti, kteří mají zapsaný úmysl (v počtu cca 2-3). Středeční mše sv. je určena pouze pro děti; páteční mše sv. pro mládež (biřmovance, mládež ze scholy, společenství, ze 7.-9. tř. atd.).

- Na ostatní mše sv. (po., út., čt., so., ne.) se od nynějška budou zájemci o účast zapisovat v hlavním vchodu. Prosím pouze o 1 zápis za týden (pokud budou den před danou mší sv. ještě volná místa, je možné se zapsat znovu). Míst je 30; zbylá místa jsou určena pro ty, kdo mají daný mešní úmysl a pro ministranty.

- Nadále se můžete zapisovat do Devadesátidenní duchovní štafety za duchovní uzdravení naší země a za uzdravení od pandemie. Prosím, abyste na úmysly „štafety“ pamatovali v modlitbě i v případě, že nejste zapsáni.

- Pokud byste si chtěli vykonat osobní či rodinnou křížovou cestu, můžete k tomu mj. „využít“ i kříže v okolí vesnice. Pokud půjdete s dětmi, není nutné modlit se celou křížovou cestu.

- Farní zahrada bude v následující době zavřená kvůli podmáčení trávníku.

 

Nabídky Centra pro rodinu Hodonín:

• Kerokafe (1. 3. od 10:00) – společné povídání o výchově dětí s lektorkou Veronikou Doležalovou);

• DigiDěti I (10. 3. 17:00-18:30) – online kurz: jak pomáhat dětem zvládat nástrahy digitálního světa;

• O pejskovi a kočičce (11. 3. v 10:00) – online čtení pohádky.

Více na: www.cprhodonin.cz (sekce aktuality).

 

BOHOSLuŽBY JOSEFOV

neděle 28. 2. v 8:30 – za Jana Čecha, manželku a za živou rodinu

čtvrtek 4. 3. v 18:00 – na poděkování za 80 let života a za dar zdraví pro manželku

pátek 5. 3. v 16:30 – na poděkování za 40 let života, na poděkování za ukončená studia a za živou i + rod.

neděle 7. 3. v 8:30 – na poděkování za 70 let života a za živou rodinu

 

OZNÁMENÍ JOSEFOV

- Podávání sv. přijímání v Josefově: v neděli ve 14:30; dále při všech mších svatých.

- Pobožnosti křížové cesty: neděle ve 14 hodin a v pátek v 15 hodin.

- V pátek od 15 hodin bude v kostele adorace Nejsvětější svátosti. 

- Příležitost ke sv. smíření: ve čtvrtek přede mší svatou a při mši svaté (o. Josef Pohanka).

 

  

BOŽÍ SLOVO NA TÝDEN:

 

Texty této neděle (2. neděle postní):

1. čt.: Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18  Oběť našeho praotce Abraháma.

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ (Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

2. čt.: Řím 8,31b-34  Bůh neušetřil vlastního Syna.

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

ev.: Mk 9,2-10  To je můj milovaný Syn.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

Abrahám je často kladen jako příklad neochvějné víry. V době bohatě rozvinuté psychologie mnozí odborníci zůstanou nad jeho jednáním v rozpacích. Nejde o slepou víru, není to spíš fanatický projev? Pečlivý čtenář však vnímá, že Abrahám miluje svého syna a místo fanatismu v hlubokém vnitřním boji kráčí na horu s důvěrou, že Bůh má řešení. V nadhledu celého Písma a dějin spásy sám Bůh nabídl život vlastního syna, abychom mohli žít. Jak daleko je Bůh ochoten zajít!

 

Texty příští neděle (3. neděle postní):

1. čt.: Ex 20,1-17  Zákon byl dán skrze Mojžíše.

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý… Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

2. čt.: 1 Kor 1, 22-25  Kážeme Krista ukřižovaného, židy to uráží, ale pro povolané je to Boží moudrost.

   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

ev.: Jan 2, 13-25  Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím.

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

   Jeruzalémský chrám se postupně stal jediným místem, kde se mohli přinášet oběti Hospodinu. Posvátný prostor, kde běžní lidé směli vstoupit jen na nádvoří. Pouze určený kněz směl do vnitřku svatyně. Ježíš však vystupuje jako někdo, kdo má na chrám zvláštní vlastnické právo. Samozřejmě se tu hraje s dvojznačností slov. Pán mluví o chrámu svého těla. Ale přece se jeho slova vážou i na místo přinášení obětí. Od Kristovy smrti se „místem“ oběti stane skutečně jeho tělo. On je chrám, zde se setkáváme s Otcem, zde se uskuteční zásadní oběť za hřích. Kristus se ve svém těle stal trvalým zpřítomněním Hospodina