farní listy z 11. mezidobí/Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - aktuální 

Celý soubor ke stažení ZDE.

TÝDEN OD 13. 6. do 20. 6. 2021

 

SVÁTKY V TÝDNU:

úterý: památka sv. Víta, mučedníka (III.-IV. stol.)

sobota: památka sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa (XIX. st.)

 

bohoslužby Dolní bojanovice

 

Oznámení DOLNÍ BOJANOVICE

 

PODÁVÁNÍ SVATÉHO PŘIJÍMÁNÍ V KOSTELE:

neděle: po „desáté“ mši sv., dále: 18:00 (pozor: už ne v ostatní obvyklé časy!);

pondělí – sobota: vždy po mši svaté; ve čtvrtek navíc po adoraci (ve 22 hod.).

 

PŘÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ:

pondělí: 6:00-6:30;

úterý: 18:30-19:00 (o. Václav Ventura);

čtvrtek: 20:00-21:30;

pátek: 18:00-19:00;

sobota: 6:30-7:00.

 

neděle

další oznámení

 

BOHOSLuŽBY JOSEFOV

neděle 13. 6. v 8:30 – za rodiče Kudrnovy a jejich děti a na poděkování za dar zdraví

čtvrtek 17. 6. v 18:00 – za Aloise Dobiáše, dvě manželky a za duše v očistci

neděle 20. 6. v 8:30 – za + Richarda Malého, dvoje rodiče a za živou rodinu

 

OZNÁMENÍ JOSEFOV

- Příležitost ke sv. smíření bude ve čtvrtek přede mší svatou a po mši svaté.

- V sobotu v 11:30 si při mši sv. v Čejkovicích udělí svát. manželství Martin Klubus a Iva Michnová

  

BOŽÍ SLOVO NA TÝDEN:

 

Texty této neděle (z Božského Srdce; při ranní mši sv. se budou číst texty z 11.neděle v mezidobí):

1. čt.: Oz 11,1.3-4.8c-9  Obrací se ve mně srdce.

Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem povolal svého syna z Egypta. Já jsem Efraima učil chodit a nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uzdravil. Táhl jsem je provazy lidskosti a lany milování. Byl jsem jim tím, kdo nadnáší jho, které nosí na šíji; skláněl jsem se k nim, abych je nakrmil. Copak se tě, Efraime, mohu vzdát? Mohu tě, Izraeli, vydat napospas? Copak s tebou jak s Admou naložím? Zachovám se k tobě jako k Cebojim? Srdce se ve mně obrací, v nitru jsem pohnut lítostí. Nevykonám svůj prudký hněv, nevydám znovu Efraima záhubě. Jsem přece Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe – nenavštívím tě už děsem.

2. čt.: Ef 3,8-12.14-19  Poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání.

Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, abych mezi pohany hlásal Kristovo nepopsatelné bohatství a abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho. Bůh teď chce skrze církev ukázat vládám a mocnostem v nebesích svou přerozmanitou moudrost. Tento svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu – v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou. Proto klekám na kolena před Otcem, jehož jméno nese veškerá rodina na nebi i na zemi. Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru. Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka,   a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.

ev.: Jan 19,31-37  Probodl mu kopím bok a vyšla krev a voda.

Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek -, požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže.  Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: „Ani kost mu nebude zlomena“. A na jiném místě Písmo praví: „Uvidí, koho probodli“.

V krvi a vodě, které vytrysknou z Kristova srdce, vidí Jan kromě daru Ducha a Slova pravděpodobně také znamení dvou velkých křesťanských svátostí - křtu (voda) a eucharistie (krev), které mají své kořeny v Kristově kříži. Evangelista zvlášť naléhavě zdůrazňuje své „svědectví“ a svědectví církve, která v srdci Krista, obětovaného jako velikonočního beránka, vidí pramen svého vykoupení a své spásy. K onomu srdci máme obrátit pohled víry, jak napovídá citát ze Zachariáše: „Budou hledět na toho, kterého probodli.“

 

Texty příští neděle (12. neděle v mezidobí):

1. čt.: Job 38, 1.8-11  Zde se má tříštit bujnost tvých vln.

Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven, když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek, když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?  

2. čt.: 2 Kor 5, 14-17  Nové nastoupilo.

Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!

ev.: Mk 4, 35-41  Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře.

Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou. On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“ Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid. „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“