sloupy-viry

VIII. Pavlovy listy – 1. část

 

Pokud jste pravidelnými a pozornými čtenáři této rubriky, jistě již víte nebo tušíte, že se dnes budeme zabývat poslední skupinou knih NZ, která se svým obsahem podobá básnickým nebo poučným knihám SZ. Ano, jsou to listy – jedná se o nejpočetnější skupinu knih NZ. Je jich celkem 21 z 27 knih NZ. Tento početný soubor lze ještě rozdělit na dvě části: listy apoštola Pavla a ostatních apoštolů. A právě na listy apoštola Pavla zaměříme svou pozornost nejdříve.
Apoštol Pavel je podle tradice autorem 14 listů. Ale jak již dobře z předchozích dílů víte, v biblistice není vše tak jednoznačné a jednoduché. Proto podle badatelů lze sv. Pavlovi s jistotou přisoudit autorství jen u sedmi listů: Řím, 1 a 2 Kor, Gal, 1 Sol, Flp a Flm. Fakt, že u ostatních listů nelze jednoznačně říci, že je psal (spíše diktoval) sv. Pavel však nemění nic na jejich hodnotě a poselství, z něhož můžeme čerpat i dnes. Musíme si však uvědomit, že listy jsou psány jako reakce na události, které se staly v jednotlivých křesťanských obcích, a tudíž nejde o ucelený soubor Pavlovy věrouky.

 

 

Život sv. Pavla


Pavel se narodil v Tarsu v Cilicií (v dnešním Turecku). Rok narození není znám, ale můžeme říci, že na začátku křesťanského letopočtu. Pocházel z židovského kmene Benjamín, měl také římské občanství. Už od mládí byl vyučován v hebrejské bibli a také ve znalosti řečtiny. Jeho učitelem byl Gamaliel, o němž je řeč ve Skutcích apoštolů (Sk 22,3). Původní povolání sv. Pavla bylo stanařství, tedy zpracovatelství kůže. Můžeme říci, že se s Kristem za jeho pozemského života nesetkal. Byl velmi horlivým pronásledovatelem církve, kterou chápal jako ohrožení židovské víry. Zlom nastal při setkání se zmrtvýchvstalým Kristem před Damaškem. Od této chvíle se stává horlivým hlasatelem Krista. Jeho misijní působení lze rozdělit na tři cesty. Ta poslední končí jeho uvězněním a deportací do Říma, kde podstoupil mučednickou smrt kvůli svému Mistru.

Život sv. Pavla v datech

5-10 po Kr. Narození

asi 34 obrácení

46-49 1. misijní cesta

(Sk 13,14)

49 apoštolský sněm

49-52 2. misijní cesta

53-58 3. misijní cesta

58 zatčení

60-61 cesta do Říma

61-63 římská vazba

64-67 smrt v Římě

PRVNÍ LIST SOLUŇANŮM

Křesťanskou obec v Soluni založil sv. Pavel,. Její základ tvořili židé, ale převážná část byli bývalí pohané. Po krátké době (asi 3 týdny) přiměli křesťané Pavla, aby odcestoval, protože se chystali nepokoje proti němu. Chtěl se k nim ještě vrátit, ale už se mu to nikdy nepodařilo. Poslal k nim tedy Timoteje a pod dojmem jeho zpráv napsal tento list v Korintě asi kolem r. 50. Jedná se tedy o nejstarší knihu NZ!

V tomto listu najdeme množství napomenutí a poučení, která lze aplikovat i na dnešní dobu. Hovoří také o druhém příchodu Páně a připravenosti na něj. V závěru listu napomíná křesťany k úctě k představeným. Dále aby nemalomyslněli a vážili si darů, zvláště darů Ducha sv.

DRUHÝ LIST SOLUŇANŮM

Tento list byl pravděpodobně napsán několik měsíců po 1 Sol, tedy také v Korintě r. 50 nebo 51.

Je opět plný napomenutí a poučení. Snad největší význam pro nás může mít výzva k vytrvalosti ve víře. Také zde nalezneme varování před blouznivým očekáváním konce světa a před zbožností, která se stahuje ze světa a neplní úkoly, ke kterým vybízí evangelium.

GALAŤANŮM

Adresáty tohoto listu byli církevní obce Galacie (v dnešním Turecku). Pavel jej napsal pravděpodobně v Efesu kolem roku 55-56.

Nejdůležitějším tématem listu je svoboda a ospravedlnění. Někteří židokřesťané totiž považovali jako nutnou podmínku ke spáse přijetí Mojžíšova zákona. Pavel měl vysokou představu o Mojžíšově zákoně, ten akle nemůže vést k ospravedlnění. Křesťan je svobodný, ale podléhá zákonu lásky. Látka tohoto listu je důležitá, protože se dotýká i každého z nás – vždyť i my jsme – v pojetí NZ – pohanokřesťané.

PRVNÍ LIST KORINŤANŮM


Město Korint bylo na tehdejší dobu velkoměsto se všemi jeho výhodami a nešvary. Evangelium přinesl do Korinta Pavel na své 2. misijní cestě asi r. 50. a strávil tam více než 18 měsíců. V NZ máme 2 listy do Korinta, ale můžeme říci, že jich napsal nejméně čtyři. Před 1 Kor poslal jeden a před 2 Kor napsal „druhý" list. Bohužel dochovali se nám jen dva. Tento list napsal apoštol v Efesu kolem roku 55-57.

Pavel se zde vyslovuje proti nešvarům v obci (vytváření skupin, smilstvo a další) Druhá část listu se zabývá praktickými otázkami života křesťana (manželství, slavení eucharistie apod.). Zde nalezneme také známou Velepíseň lásky a nejstarší dochovanou zprávu o ustanovení Eucharistie (1 Kor 11,23-26) – jen připomínám, že evangelia jsou mladší než listy. Můžeme v tomto listu nalézt také povzbuzení pro těžké chvíle (1 Kor 10,13).

DRUHÝ LIST KORINŤANŮM

Na základě tohoto listu se můžeme domnívat, že Pavel ještě jednou navštívil Korint a opět se vrátil do Efesu. Mezi tím se však v Korintě objevili lidé, kteří agitovali proti Pavlovi. A to můžeme označit jako důvod k napsání tohoto listu. Místem je opět Efes a období je stejné jako u 1 Kor, tedy mezi léty 55 -57.

V tomto listu se Pavel asi nejvíce otevírá: otevírá své nitro a osvětluje životní detaily, důležité pro historii. Můžeme zde vidět, jak silná byla u Pavla víra v Krista. Povzbuzením nám mohou být jeho slova: „Stačí ti moje milost. Síla se zdokonaluje ve slabosti. Když jsem slabý, tehdy jsem silný."(2 Kor 12,9.10) Zajímavý je Pavlův pohled na zdánlivě vnější a technické věci, dívá se na ně totiž očima víry a snaží se odhalit jejich duchovní pozadí (8. a 9. kapitola).

LIST ŘÍMANŮM

Jedná se o nejrozsáhlejší list nejen délkou, ale i teologickým významem. Proto stojí v čele sbírky Pavlových listů. Vznik křesťanské obce jsou nejasné a nejspíše je nelze přisuzovat konkrétnímu apoštolovi. Víru v Krista zde přinesli asi židokřesťané z Jeruzaléma. Jelikož došlo k vnitřním sporům mezi Židy o Ježíše, způsobilo to později nejspíše vyhnání židů z Říma.

Pavel se chystal do Říma, protože měl také v plánu návštěvu v Gálii (dnešní Španělsko). Svou návštěvu v Římě se proto snažil připravit svým listem. Místem napsání bude pravděpodobně Korint, protože v té době už byl na cestě do Jeruzaléma. Mohlo by to tedy být mezi roky 56-58.

Pravost Pavlova autorství je doložena brzy. Obsahuje totiž hlavní teologické myšlenky apoštola Pavla, které jsou více zpracovány než v Galaťanům – svoboda a ospravedlnění. Za perlu tohoto listu můžeme označit 8. kapitolu – jakýsi manifest křesťanské naděje.

Na závěr chci jen dodat, že více informací o jednotlivých knihách NZ ale i SZ můžete nalézt v úvodech před každou knihou v Bibli.