IX. Pavlovy listy – 2. část

Listy z vězení

Do tohoto souboru Pavlových listů patří dopisy: Filipanům, Efesanům, Kolosanům a Filemonovi. Společnou charakteristikou těchto knih jsou zmínky o tom, že se Pavel nachází ve vězení – pravděpodobně v Římě.

List Filipanům

Tuto křesťanskou obec založil apoštol Pavel na své druhé misijní cestě (kolem r. 50). Byla to první církevní obec na evropské pevnině. Skládala se převážně z bývalých pohanů. Když tam Pavel a Silas vyhnali zlého ducha z jedné služky, byli uvězněni. Následně byli zázračně propuštěni a přitom se obrátil žalářník a celá jeho rodina (viz Sk 16,25-34). I když byla tato církevní obec malá, velmi si ji zamiloval. Přijímal od Filipanů dary (na rozdíl od jiných církevních obcí, jež založil), kterými ho podporovali v misijní činnosti.

Filipané se dozvěděli o věznění Pavla a tak jim Pavel posílá list po jejich spolubratrovi Epafroditovi. Místem sepsání nemusí být nutně Řím (r. 61-63), ale také Cézarea Přímořská, kde byl Pavel také vězněn (r. 58-60). Tuto otázku ponechme badatelům.

V tomto listě máme možnost se podívat do myšlení a rozhodování sv. Pavla jako člověka a křesťana. Dále zde najdeme velmi důležitý hymnus o Kristově ponížení (2,6-11) a manifest křesťanské naděje a radosti (4,4-7).

List Filemonovi

Jedná se o nejkratší list apoštola Pavla – má pouhých 25 veršů. Je to také nejosobnější list, i když ne úplně soukromý – adresáty jsou také křesťané ve Filemonově domě v Kolosách.

Pavel se během vazby setkává s Onezimem, uprchlým otrokem, kterého získává pro Krista. Ačkoli by jej potřeboval, posílá jej zpět jeho pánovi – držení uprchlého otroka bylo velmi nebezpečné – a přimlouvá se za jeho propuštění z otroctví. Doslova píše, aby jej Filemon přijal, jako by to byl Pavel sám (verš 16).

Možných míst vzniku je opět několik: Řím, Cézarea a Efes. Nejpravděpodobnější se zdá být Efes, protože Pavel počítá s návštěvou u Filemona (Efes a Kolosy se nacházely nedaleko od sebe) a také se v Efesu mohl uprchlý otrok lépe „schovat" než v Římě, kde platila přísná opatření proti uprchlým otrokům. Dobu sepsání můžeme určit kolem roku 55. Pokud byl sepsán v Říme, tak kolem roku 62.

V tomto listu je zachycen postoj prvotní církve k otroctví. Církev se nezasazovala o zrušení otroctví, protože by to znamenalo otřesení struktury tehdejší společnosti. Toto zřízení trvalo i v křesťanské kultuře ještě několik staletí, ale už Pavlům postoj ukazuje předpoklady pro překonání a následné zrušení otroctví.

List Kolosanům

Zakladatelem této místní církve je zřejmě Epafras (1,7; 4,12). Ačkoli v oblasti Frýgie (dnešní Turecko) žilo poměrně dost Židů, církevní obec tvořili převážně pohanokřesťané. Pavel se od Epafrase dozvěděl o poměrech v Kolosách a napsal tento list, aby odvrátil ohrožení bludnými naukami, které se začínaly šířit mezi zdejšími křesťany.

Obsahem je list důležitý pro svou kristologii: Kristus je hlavou církve a všeho tvorstva (1,15-20). Nalezneme zde také napomenutí a výzvy k životu ve víře.

Otázka pravosti Pavlova autorství je opět velmi sporná, ale podle velmi rozšířených názorů můžeme předpokládat, že jej Pavel napsal v letech 62-63 během své vazby v Římě.

List Efesanům

V tomto městě strávil sv. Pavel poměrně dlouhou dobu a proto překvapí, že list neprozrazuje žádnou osobní znalost mezi ním a adresáty. Biblisté z toho usuzují, že slova „Efezanům" byla dodána později a tudíž list zřejmě měl formu jakéhosi okružního listu, jak je známe dnes (encykliky).

Zde nacházíme rozdělení na jednotlivé úkoly a služby v církvi – apoštolové, proroci, pastýři a učitelé (4,10-12). V tomto listu je také významné místo o tajemství manželství (5,32).

List byl napsán kolem roku 60 opět v Římě. Mnoho biblistů však zastává názor, že autorem je Pavlům žák, který rozvinul myšlenky Pavla, ovšem ještě za jeho života.

Pastorální listy

Tato další skupina listů je nejmenší z Pavlovy sbírky – jedná se o 1. a 2. list Timotejovi a list Titovi. Společné mají tyto dopisy nejen to, že jsou adresované jedné osobě, ale hlavně svým ústředním tématem. Autor zde vydává své pokyny k pastýřské službě biskupů a také k přípravě na tuto církevní službu. Toto je podle mnohých biblistů hlavní argument, že autorem nemusí být přímo sv. Pavel, protože je z listů patrná již jasná církevní struktura, která v době apoštolova života nebyla ještě tolik rozvinutá.

Souhrnně se dá říci, že pokud je autorem sv. Pavel, tak byly napsány v letech 65 - 66 v Římě. Jestliže je autorem Pavlův žák, tak je datace až kolem roku 100 a místo sepsání 1 Tim a Tit někde v Makedonii, 2 Tim jednoznačně v Římě.

1. list Timotejovi

Timoteje ustanovil Pavel biskupem v Efesu. S touto postavou se můžeme setkat téměř ve všech apoštolových listech. V tomto listu mu uděluje praktické rady k výkonu úřadu biskupa.

Za důležitá můžeme označit místa: Bůh chce aby všichni lidé došli poznání pravdy (2,4); jediný prostředník mezi Bohem a lidmi je člověk Ježíš Kristus (2,5).

2. list Timotejovi

Zde je patrné očekávání brzkého soudu nad Pavlem a jeho nepříznivý výsledek. Pavel se cítí opuštěn a žádá Timoteje, aby za ním přišel. Tento list můžeme proto označit za jeho duchovní závěť.

V dopise nalezneme důležité místo o inspiraci Písma (3,16) a již zmiňovanou závěť (4,6-8).

List Titovi

Ve Skutcích není Titus zmiňován, ale z listu Galaťanům víme, že byl pohanokřesťan. Doprovázel Pavla na sněm v Jeruzalémě. Následně jej Pavel pověřil obtížným úkolem: urovnat nedobré poměry v Korintě (viz Cesta 4/2006). Tento úkol splnil a Pavel s ním byl spokojen (2 Kor 8,16). Nakonec jej zanechal jako biskupa na Krétě.

V tomto listu mluví Pavel nejen o biskupském úřadě, ale také o milosti křesťanského života (3,4-7).