III. Proroci

Pojem „prorok"

V hebrejštině se slovem „nabí" označoval člověk „vidoucí" - ten, kdo mluví pod vlivem vyšší moci a oznamuje věci, kterou jsou jinak smrtelníkům nepřístupny. Co se týče českého slova „pro-rok", má stejný slovanský základ, který znamená „muže slova".

Povolání proroka

Asi každý chápeme, že prorokem se nikdo nenarodí, ale je povolán Hospodinem. Většinou ve zjevení, jak dokládají sami proroci. Toto povolání zpravidla úplně změnilo dosavadní život proroka – byl to nový životní stav. Vyžadovalo se od něj otevřenost vůči Božímu slovu, které musel chtě nechtě ohlašovat lidu. Lidé se k prorokům stavěli různě: jedni je považovali za divotvůrce a léčitele, jiní zase za životní ztroskotance nebo pomatence.

Existovali také proroci při chrámu, kteří požívali úcty, protože se jich dotazovali králové na rady. Tito a nejen tito (např. prorok Elizeus a jeho žáci) žili v komunitách, které v mnohém připomínají řeholní řády. Můžeme rozlišovat, stejně jako dnes, mezi úřadem – kněží a charismatem – řeholní stav. Obojí má své místo v Božím plánu, ale charisma nesmí být na úkor úřadu.

Rozdělení proroků

V Písmu sv. se dělí proroci na velké – 4 (Izajáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel) a malé – 12 (ostatní prorocké knihy). Rozlišení je velmi jednoduché. Velcí mají delší knihy než ti malí. Samozřejmě, že za celou éru SZ bylo mnohem více proroků, ne všichni však zaznamenávali svá proroctví do knih – např. prorok Nátan nebo Eliáš.

Dalším rozdělením je samotné rozdělení podle působnosti po rozdělení Izraele na Severní království a Judsku. Zde můžeme pozorovat dvě linie proroků.

Trochu blíže se teď podívejme zejména na velké proroky. Hlavně proto, že je jich méně, ale i protože jsou asi známější. Nebojte se, mám připraveného také zástupce malých proroků, ale to až později.

Nejznámějším a asi nejvýznamnější z velkých proroků je Izajáš. V jeho spisech je tolik mesiášských proroctví, že jej sv. Jeroným nazývá protoevangelistou. Asi nejkrásnější z celého díla je píseň o Božím služebníku, jejíž část se také čte na Velký pátek. Ze všech proroků má nejvytříbenější řečnický styl a bývá někdy přirovnáván k římskému básníkovi Ciceronovi. Podle tradice zemřel mučednickou smrtí na rozkaz krále.

Zhruba ke konci života Izajáše se na scéně objevuje další prorok – Jeremiáš. Tento prorok zvláště upozorňoval na odpadnutí Vyvoleného národa od Hospodina, ale zároveň hlásá, že Bůh je ochoten odpustit, jestliže se lid k němu opět vrátí. Jak víme babylonský král Nabuknesar nakonec Jeruzalém dobyl a odtud pocházejí žalozpěvy Jeremiáše nad zničeným městem. Jeremiáš odchází asi do Egypta, kde je tamními židy ukamenován.

Předešlé dva proroky můžeme nazvat proroky před babylonským zajetím. Proroky spadajícím do období babylonského zajetí jsou Ezechiel a Daniel. Prorok Ezechiel, původem kněz, svým hlásáním navázal na Jeremiáše, který ohlašoval Boží trest. Současníci Ezechiela totiž doufali, že se brzy vrátí zpět ze zajetí. Ezechiel také hlásal trest, pokud se lid nevrátí k Hospodinu, ale zároveň sliboval i šťastnou budoucnost.

Daniel byl jako mladíček odvlečen do Babylonu, kde se mu dostalo vzdělání a přízně krále Nabuknesara, protože mu vyložil sen. V jeho knize nalezneme útěchu pro chvíle pronásledování s příslibem lepších časů.

A nyní již slibovaný zástupce malých proroků – prorok Ámos. Ten působil v Severním království v době, kdy v Judsku působil prorok Izajáš. Jeho původní povolání pastýře je znát v jeho řeči, kdy velmi tvrdě a nekompromisně hovoří jako člověk, který dlouho žil ve spojení s přírodou. Vybral jsem si ho z malých proroků, protože jeho kritika sociálních poměrů z tehdejší doby je stále aktuální a není až tak moc známý.

Pro ilustraci uvádím jeho kritiku, jak majetní a vlivní lidé jednají s těmi, kdo nemají moc ani majetek:

Am 2, 6

...za stříbro prodávají spravedlivého...prodání člověka bylo podle Božího zákona stejné jako jeho ukradení. Zbavovali se spravedlivého – toho, kdo se věrně držel zákona Hospodinova.

...a ubožáka za pár opánků... hodit obuv na pole znamenalo převzít je do vlastnictví. Prodanání ubožáka za pár opánků tedy znamená vyvlastnit mu půdu – připravit ho o živobytí. Tím se z lidí stávají otroci, což je v rozporu s Božími právy, které chrání lidi ponížené a chudé.

Am 2,7

...Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země... Popisuji se zde nevybíravé a nelidské metody bohatých a mocných vůči chudým. Můžeme použít i jiného příměru – ve svých plánech jdou mocní a bohatí tzv. přes mrtvoly.

... pokorné zavádějí na scestí.... Výrazem scestí rozumějme soudní při, při níž si bohatí překrucují právo na úkor těch pokorných.

Z výše uvedených textů je patrné, jak jsou mnohé z nich aktuální i v dnešní době. Proto i my bychom neměli mlčet a alespoň se ozvat, každý podle svých schopností a možností. Vždyť i my jsme byli ve křtu povoláni za kněze, proroky a krále. Proroky ve smyslu těch, kdo mají hájit a upozorňovat na Boží zákony.