Robert Herrick (17.stol.): Držet pravý půst
Je snad pravý půst
vzdát se slaniny,
zvěřiny?
Je snad půst věcí úst?
Je snad půst dát si slib
z masa nepojíst,
o to víc
na talíř si nabrat ryb?
Lačnět a v hadrech bloudit
na odiv lidu,
bez klidu,
klopit zrak, vzdechy loudit?
Ne, půst je víc, toť sklizeň!
Svaž snopy své
a dej
jíst duši, má hlad, žízeň!
V ten čas se hněvu vzdej,
záště, zlých řečí,
všech křečí,
změň život, směr mu dej!
Jen silou ducha rostem,
zmoř hladem hřích,
ne břich,
pak prošels pravým postem!
To je půst, jaký já si přeji
Když nikoho ze svých bližních neodsoudíš a nezatratíš; je mi to milejší než kdybys polovinu svého majetku rozdal chudým.
Když svému nepříteli odpustíš; je mi to milejší, než kdybys konal pěšky dlouhou pouť a na každém kroku se bičoval.
Když někomu něco dobrého vypravuješ nebo čteš Písmo svaté; je mi to milejší než kdybys sedm roků jedl chléb a vodu.
Když si všimneš svého nejubožejšího bližního, sám se k němu skloníš; je mi to milejší než kdybys mi postavil palác.