Vojtěch Cikrle - Ne já, ale ty

PROČ ODPOUŠTÍM?

Protože já sám potřebuji osvobodit, rozvázat pouta, která svazují mé srdce třeba od dětství (neodpustil jsem tátovi alkoholikovi, partnerovi, který mě podvedl), když neodpustím, nejsem schopen milovat, a bez lásky přestávám být člověkem.

Mám nedokonalé poznání;
nedokáži posoudit pohnutky a jednání druhého;
nemám právo soudit, natož odsuzovat;
nejsem mnohdy schopen plně určit, na čí straně je pravda a právo.

I já sám jsem se možná vůči druhému, kterému nechci odpustit, nějak provinil, i když je třeba objektivně větší vina na straně toho druhého.
Potřebuji odpuštění od lidí i od Boha. A Bůh nezaslouženou nabídku odpuštění podmiňuje tím, abych odpustil i já sám (Otče náš Mt 5-6)

ODPUSTIT NEZNAMENÁ SOUHLASIT SE ZLEM.
ODPUSTIT ZNAMENÁ:
zapomenout na křivdu
uznat, že i já jsem hříšník
přijmout a unést následky chyby, která se stala.
Odpustit znamená dokázat Bohu děkovat za každého člověka.

Bůh má rád všechny lidi bez výjimky. My lidé máme ty druhé zařazené
do nějakých škatulek. Ten je špatný, ten je dobrý. Ale u Pána má každý svou váhu. Bůh nikoho neháže přes palubu. Každému přinesl vykoupení.
Naše názory jsou často subjektivní, protože nevidíme, ani vidět nemůžeme, do srdce lidí, nejsme schopni pochopit veškeré souvislosti života těch, kteří nás obklopují. A přesto je soudíme. Přesto máme naprosto jasno v tom, co a jak by druzí měli dělat, co by si měli myslet.

Ale Ježíš nás vybízí zříci se takového vysloveně subjektivního hodnocení. Chce, abychom se snažili dívat jeho očima – očima toho,kdo má rád, kdo nezavrhuje, kdo přišel pomáhat.